Jak při obnově ekosystémů pracovat s přírodou a ne proti ní

Disturbance (náhlé narušení rovnováhy) je běžnou součástí fungování ekosystémů. Záplavy, zemětřesení, požáry, sopečná činnost nebo gradace lesních škůdců byly běžnou součástí přírody dávno před příchodem člověka.

I když tyto události často působí jako katastrofy, ekosystémy se na ně v průběhu času adaptovaly a do jisté míry jsou pro jejich správné fungování nezbytné. Obnova takových disturbancí je tak často paradoxně jedním z postupů používaných v obnově ekosystémů.

Ekosystémy mají mechanismy, jak se i po zdánlivě devastujících katastrofách samy obnovit. Tyto samovolné procesy, kterým někdy souhrnně říkáme spontánní sukcese, probíhají nezávisle na nás – ať chceme, nebo nechceme.

My lidé se v řadě případů snažíme obnovu ekosystémů urychlovat – například po těžbě nerostů, velkých požárech nebo povodních. Přístupy nás lidí k obnově ekosystémů se však často velmi liší od těchto přirozených sukcesních procesů, a nezřídka se stává, že naše úsilí může být znehodnoceno právě působením přírodních procesů, které by jinak vedly k obnově ekosystémů.

Přijďte se dozvědět, jak příroda sama regeneruje, a proč je někdy lepší jí do toho příliš nemluvit.

Tato přednáška je primárně určena pro studenty a školní skupiny, děkujeme za pochopení.